Videotvorba je v podstatě záznam obrazu a zvuku v reálném čase a jeho kreativní zpracování a distribuce k divákovi.
K zaznamenani obrazu je nám třeba usměrnit světlo odrážejíci se od sledovaného objektu k světlo-citlivé části naši kamery (film, čip ). K tomu slouží objektiv.
Každý objektiv má své charakteristické vlastnosti:
Ohnisková vzdálenost. Udává se v milimetrech, je buď pevná anebo proměnná (zoom objektivy s transfokací). OV určuje v jakém úhlu objektiv snímá obraz. => Čím větší ohnisková vzdálenost tím menší úhel (větší přiblížení – teleobjektiv). Ohnisková vzdálenost je závislá na velikosti čipu (filmu) a proto se často udává ekvivalent ke kinofilmu (35x24mm – tzv. plnofirmátový čip ) kde objektivy z větší OV než 50mm jsou těle (zvětšující – přibližující obraz) a ty s menší OV než 50mm jsou širokoúhlé (obraz zmenšují -vzdalují)
Světelnost objektivu určuje kolik světla objektiv „ztratí “ při promítání na čip. Udává se v clonových číslech a je jednou z hlavních charakteristik objektivů (čím je číslo menší – objektiv je „lepší“ – světelnější ) SO je ve vztahu s OV => s rostoucí OV se světelnost zmenšuje – clonové číslo je větší. Z toho důvodu mají zoom objektivy (s proměnnou OV) světelnost udávanou v rozsahu od – do. Nelepší „normální “ objektivy (OV pro 35 čip 50mm) mívají světelnost 1,2. Světelnost je dána konstrukcí. Značí se také poměrem jena ku – 1:“hodnota clonového čísla“. Objektivy mívají také lamelovou clonu, kterou světelnost „umělé “ snižuji třebas až na hodnotu 32. Využíváme tohoto jak ke správné expozici tak k ovlivnění hloubky ostrosti. (čím větší clonové číslo – hloubka ostrosti roste)
Takže teď už pro nás nejsou záhadou informace na žádném objektivu. Možná ještě údaj označeny průměrem – Ø udává průměr vnitřního zavitu pro uchycení příslušenství: filtrů, předsadek a pod.
Jak a k čemu tyto znalosti využít? Tak to zase příště.
Tady si můžete prohlédnou pár objektivů a jejích značení:
